fotogalerie fotogalerie fotogalerie
 

Historie obce

 

2011.09.21

Historie obce

Z historie Kameniček

Obec Kameničky leží v nadmořské výšce 625 m v pramenné oblasti řeky Chrudimky, která je páteřním tokem celého mikroregionu Hlinecko. Středověká osada vznikla na přelomu 13. a 14. století. Nejstarší zprávy o obci Kameničky pocházejí ze 14. století z roku 1350 a týká se farního kostela, který byl tehdy připojen k litomyšlskému biskupství. V roce 1392 je již uváděna jako součást rychmburského panství. O století později nesla osada s rychtou název Rejchlova Kamenice. Po roce 1753, kdy obec získal Filip Kinský, došlo v tomto kraji k hospodářskému rozkvětu. Zakládaly se nové dvorce a ovčíny. Z panského ovčína založeného ve druhé polovině 18. století vznikla osada OVČÍN, původně dvorcem byla pozdější osada FILIPOV, která se utvářela koncem 18. století v souvislosti s těžbou dřeva pro panské železárny a sklárny. Železná huť pracovala v nedalekém Lánově, hamr přímo v Kameničkách. Nákladem Filipa Kinského bylo postaveno také několik církevních staveb. V Kameničkách byl na místě starého dřevěného kostela zbudován v letech 1764-66 barokní kostel Nejsvětější Trojice. Areál doplňuje ohradní zeď, socha sv. Floriána z roku 1799 a dvě sochy sv. Jana Nepomuckého, pocházející z poloviny 18. století. Nedaleko kostela při silnici je umístěn pomník obětem I. světové války od hlineckého rodáka akademického sochaře Karla Lidického.  Původní půdorys stejně jako část zástavby zůstaly zachovány. Malebnost obci dodávají také roubené chalupy a usedlosti. K nejzajímavějším patří památkově chráněný areál usedlosti čp. 11 s roubeným domem a kamennými hospodářskými budovami a dále roubená chalupa čp. 97 s nápisem a datováním 1809 na záklopě.

Obživu obyvatelstva tvořilo podhorské zemědělství, tkalcování a již zmíněná výroba železa. Počátkem 20. století se zde rozvinulo tkaní žinylkových koberců a plátna pro hlinecké textilní firmy. V 18. století přišlo do Kameniček i několik židovských rodin, které se věnovaly obchodu. Škola se zde připomíná již v polovině 18. století, roku 1873 byla postavena nová jednoparová školní budova. Koncem 19. století měla obec přes 1200 obyvatel a 190 stavení.
Obec vešla do povědomí národa jako „Slavíčkovy Kameničky“. Antonín Slavíček zde na mnoha obrazech spodobnil krásu Vysočiny. Mezi jeho nejznámější díla patří „U nás v Kameničkách“ a „Volákův kopec“. Kromě Slavíčka zde působili i další malíři – Bohuslav Dvořák, Herbert Masaryk, Angelo Zeyer, Otakar Nejedlý, Rudolf Kremlička, Gustav Macoun, Jaroslav Sodomka a Karel Wagner.
Typický charakter malebné horské obce, která nebyla v této části Českomoravské vrchoviny vyjímkou, lákal svou rázovitosti i charaktery lidí nejen malíře, ale i spisovatele. Nejznámějším autorem, který v této krajině hledal náměty, byl Karel Václav Rais, jehož román „Západ“ byl inspirován touto obcí. Na hřbitově lze nalézt hroby některých postav tohoto románu, např. faráře Parduse – Kalouse.
Před barokně přestavěným kostelem Nejsvětější Trojice stojí jedno z raných děl sochaře Karla Lidického – Pomník padlým.
V 18. století pracoval v obci železářský hamr, podobně jako v nedaleké osadě Lány.
Jádro Českomoravské vrchoviny je vyrovnanou kulturní krajinou s mnoha přírodními, krajinářskými a památkovými hodnotami. Pro ochranu přírody a krajiny byla v roce 1970 vyhlášena na ploše 715 km2 Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy. Sídlo její správy je ve Žďáře nad Sázavou. Osídlení plochého úvalu Chrudimky doplňují další horské obce a osady Jeníkov, Dědová, Chlumětín, Filipov a Ovčín.

Vojtěchův kopec

Vojtěchův kopec, známý v malířské tradici jako kopec Volákův, s nadmořskou výškou 673 metrů, patří k nejvýše položeným místům Chrudimska. Geologicky náleží ke svrateckém krystaliniku Českomoravské vrchoviny a je tvořen rulami. Vrcholové jezírko vzniklo při místní těžbě kamene.
Na mírných svazích Vojtěchova kopce, mezi Chlumětínem a Kameničkami, kde se střídají skupiny bříz, olší, jeřábů se zbytky rašelinných luk a drobnými vřesovišti s borůvkou a brusinkou, je jedno z posledních míst výskytu tetřívka obecného uvnitř České republiky. Zde nachází v okolní krajině ojedinělé podmínky s dostatkem potravy a vhodnými hnízdišti a tokaništi.
Při jižním úpatí Vojtěchova kopce je rybník Krejcar, ležící v údolní nivě Chlumětínského potoka, který se pod rybníkem vlévá do Chrudimky. V okolí rybníka jsou zachovány vlhké a rašelinné louky s četnými výskyty chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Nedaleko Krejcaru je druhý největší rybník na katastru obce, který se jmenuje Groš.
Navazující lesní část s roztroušenými borovicemi a břízou pýřitou na hlubokém rašelinném podkladu má charakter severské tajgy. V podrostu jsou typické rašeliništní druhy, jako suchopýr pochvatý, klikva žoravina, brusnice vlochyně.
Směrem k jihu a jihovýchodu je pěkný výhled na výrazné hřbety Žákovy hory (809,8 metrů nad mořem), na Devět skal (836,3 metrů nad mořem) – nejvyšší vrchol Žďárských vrchů, hřeben Šindelného (805,7 metrů nad mořem) a Kamenného vrchu (802,5 metrů nad mořem).
I opačným směrem je zajímavý pohled, který přilákal i filmový štáb k natáčení záběrů do známé pohádky Lotrando a Zubejda.

Luční niva Lány

Typickou přírodní složkou současné krajiny Českomoravské vysočiny jsou louky. Původně byly louky jen v plochých údolních nivách řek a rašelinné louky mezi lesy.
S příchodem člověka a intenzifikací zemědělství vznikaly louky polokulturní i kulturní, louky květnaté i vysoce produkční. V rašelinných vrstvách se dají rozlišit tři období vývoje. Nejstarší zde byla společenstva smrkového lesa s olší, které bylo v dalším období přeměněno na vlhkou smilkovou pastvinu s rašeliníky a roztroušenými dřevinami a keři. V posledním období, díky intenzivní pastvě a sečení mizí pylová zrna trav a ostřic, objevují se pylová zrna obilnin. Tato trvalá travní společenstva mají velký význam pro vodní režim krajiny a znamenají vysokou ekologickou hodnotu.
V pestré škále lučních společenstvech se můžete setkat s druhy chráněnými zákonem – prstnatec májový, pětiprstka obecná, až po rašelinné druhy – suchopýrek alpský, tolice bahenní. Dokladem hodnoty těchto společenstvech je dlouholetý výzkum přirozených a polopřirozených lučních společenstvech, který zde probíhal v rámci mezinárodního výzkumu MAB – Člověk a biosféra.
Louky jsou porostlé mnoha druhy trav a květnatých bylin. Jejich charakter je nejvýraznější před senosečí, díky rozkvetlým bylinám jako je kopretina bílá, kohoutek luční, rdesno hadí kořen, krvavec toten, pryskyřník prudký a zvonek rozkladitý.
Nivní louky pokračovaly podél Chrudimky, která zde vytváří četné meandry provázené olšovým a vrbovým porostem. Velká část však byla v minulosti převedena do lesa. Ráz území a jeho původní způsob využívání se tak ztratil.
Přídavné jméno lánský, které se zde často objevuje, je odvozeno od hamru na železo s názvem Lány z 18. století. Typické porosty okolních lesů tvoří smrk ztepilý, místní typ borovice lesní – „borovice lánská", modřín evropský, borůvka, brusinka, metlice křivolaká, ostřice latnatá, přeslička lesní a vřesoviště.

Slavíčkův domek

V dubnu roku 1903 se sešel Antonín Slavíček s Karlem Václavem Raisem a požádal ho, aby mu našel v Kameničkách ubytování. Slavíčkovi, jakožto velkému čtenáři, byl inspirací Raisův román Západ. Krajina a osudy lidí, popisované v díle, Slavíčka zaujala a chtěl je poznat. Rais mu zprostředkoval ubytování ještě na podzim téhož roku. Našel mu domek – výměnkářské stavení na Volákově gruntu. Slavíček zde bydlel tři roky se svou rodinou. Domek chtěl později koupit, ale neúspěšné prodeje jeho pláten mu způsobovaly existenční problémy.
Za účasti rodiny, přátel a známých osobností byla na domku odhalena dne 18. června 1961 pamětní deska, kterou navrhl a zhotovil Josef Přibyl z Hlinska.
Po roce 1907 do Kameniček často zajížděl – jak říkal – „zamalovat si sněhy a větry". Ubytovával se na faře u P. Selichara – nástupce P. J. Parduse.
V Kameničkách Slavíček vytvořil na 70 obrazů, které jsou jeho vrcholným dílem. Severovýchodní pohled od tohoto domku se stal námětem pro Slavíčkovo nejznámější dílo -–obraz U nás v Kameničkách.
Za Slavíčkem přijíždělo mnoho významných osobností té doby – Bohuslav Dvořák – zvaný Baťka, Otakar Nejedlý, Herbert Masaryk, Angelo Zeyer, prof. Jaroslav Goll, prof. Emanuel Tilsch s chotí – spisovatelkou Annou Marií (dílo „Na horách") a další, které našly v obci své druhé Worpswed. Všichni se scházívali v hospůdce zvané „V malé chýši"„ s ochotnou hostinskou zvanou „babička Polanských" (domek cca 200 metrů po levé straně směr Hlinsko – č.p. 92).
Po Slavíčkových stopách dále přišli do Kameniček Adolf Kašpar, Gustav Macoun, Bohumil Hradečný, Rudolf Kremlička, Josef Hašek, Josef Kadeřábek, Jaroslav Kotas, Karel Wagner, aj.
V malířské tradici pokračovali místní rodáci Josef Dvořák – žák Antonína Slavíčka a Jaroslav Sodomka, v současné době v obci maluje akademická malířka Anna Dvořáková – dcera Josefa Dvořáka.

Areál kostela Nejsvětější Trojice v Kameničkách

První zprávy v obecní kronice o dřevěném kostelíku s kamenným presbytářem se datují kolem roku 12

50. Obec je zmiňována prvně k roku 1350, kdy zdejší kostel, jako farní, je uváděn ve výčtu biskupství litomyšlského.
Roku 1392 je obec uváděna v popisu zboží Rychmburského, později byla zpustošena nebo opuštěna, od roku 1485 se vyskytuje znovu pod jménem Rejchlova Kamenice. Další zprávy uvádějí dobu po roce 1620, kdy byly Kameničky nějaký čas bez duchovní správy a později připojeny k faře hlinecké.
Roku 1763 byl jen dřevěný kostelík zbořen a v letech 1764 – 66 nákladem Filipa hraběte Kinského vystavěn nový, zděný. V roce 1830 bývalá věž, krytá šindelem s dvěma báněmi, lucernou a kohoutem na vrcholu, byla přestavěna do nynější podoby.
V roce 1786 za Josefa II. byla v Kameničkách zřízena lokálie. Prvním zdejším lokalistou se stal augustiniánský kněz Aurelius Jan Richter. Zpočátku bydlel v domku čp. 62, později v domku čp. 65. Poté byl postaven dům čp. 84, nazývaný „ na kaplance". Samostatná fara byla v Kameničkách zřízena až v roce 1855 a prvním farářem byl jmenován P. Josef Pardus, dosavadní lokalista, působící v Kameničkách od dubna roku 1851 až do své smrti, dne 26.7. 1892. Je pohřben u kostelních dveří. Spisovateli Karlu Václavu Raisovi posloužil tento vlastenecký, vzdělaný a obětavý kněz jako hlavní postava pro jeho román Západ. V Raisově románu je označován jako „jemnostpán farář Kalous". Za Pardusova působení došlo k přestavbě fary do nynější podoby.

V prosinci 1892 byl do Kameniček ustanoven za faráře Jan Selichar z Hlinska. Byl velkým milovníkem umění a výborným řezbářem. Za jeho působení pobýval v Kameničkách malíř Antonín Slavíček a vytvořil zde přes 70 obrazů.
Poslední kněz, který sídlil v Kameničkách, byl P. Josef Macek, kterého v březnu 1952 odvedla společně s kuchařkou Anežkou Košínovou z fary komunistická státní bezpečnost a ještě spolu s devíti zdejšími občany je soudila v zinscenovaném tzv. „kameničovském procesu".
Farní budova prodělala v letech 1997 – 2000 zásadní rekonstrukci, na které se podílela farnost, obec Kameničky, OkÚ Chrudim a další sponzoři.
V budově fary je umístěna Galerie Antonína Slavíčka, farní a obecní knihovna.
Zdejší kostel je hojně navštěvován, zvláště o nedělích, kdy jsou zde konány dvě bohoslužby.
Kolem kostela býval starý hřbitov. Přestalo se na něm pohřbívat začátkem dvacátého století. Z původních hrobů je zachován pouze hrob P. Josefa Parduse.

Kulturní památky v areálu kostela Nějsvětější Trojice v Kameničkách

V areálu kostela Nejsvětější Trojice v Kameničkách, který je rovněž památkově chráněn, se nachází několik památek, jež jsou zapsány v seznamu kulturních nemovitých památek:

- Západně při cestě do kostela, před hrobem P. Josefa Parduse – prvofaráře v Kameničkách, je socha sv. Floriána v typickém postoji. Socha vznikla v roce 1779.

- Na východní straně cesty ke kostelu stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1723 od sochaře Jana Dewotyho. Na zadní straně soklu je vytesán text: Tento obraz gest postaven / ke cti a slawie / swatého Jana nákladem wierných ctitelů jeho / rokU toho KDiž Karel ssesteg Cisara římskeg / král nass v Praze korUnoWan gest / Z przicinieni P.Matiege Prokopa toho czasu Primatora. 1723.

- Před vstupní branou do kostela je umístěn kamenný kříž s reliéfem Madony. Kříž se sochami sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého tvořil původně jeden celek.

- Západně od vstupních schodů ke kostelu se nachází památník obětem první světové války. Jde o dílo akademického sochaře Karla Lidického z Hlinska. Památník tvoří socha raněného vojáka v nadživotní velikosti. V roce 1999 byl k tomuto památníku přemístěn i památník obětem druhé světové války, který tvoří žulová deska s osazenou kovovou deskou s textem.

Kameničovský hřbitov

Na místním hřbitově se pohřbívá od počátku dvacátého století. Původně se hřbitov nacházel okolo kostela Nejsvětější Trojice. Odpočívají zde kameničovští rodáci i lidé z okolních obcí.
Ze známých osobností má zde svůj hrob :

  • P. Jindřich Pešek – biskup, misionář Jižní Ameriky, profesor univerzity v Barceloně
  • malíř Josef Dvořák – žák Antonína Slavíčka
  • malíř Jaroslav Sodomka
  • malíř Karel Wagner
  • paní Kristina Polanská – hospodská zvaná „ babička Polanských „, v jejíž hospůdce „V malé chýši„ se scházela malířská družina v čele s Antonínem Slavíčkem
  • pan František Vosmík – kostelník Vejpálka – postava z Raisova Západu
  • kpt. Džuro Malienčevič – jugoslávský partyzán


Zpracoval Ing. Petr Culek

The village Kameničky is situated in the nature reserve (Žďárské vrchy), which is the part of Bohemian and Moravian Highlands. According to rough weather and difficult living conditions the area was called The Czech Siberia. Beautiful nature and the location of the Spring area of the river called Chrudimka (originally called Kamenice) makes it an extraordinary place to visit. It also got the award for the most beautiful Czech village in 2001.
The first notes about The Holy Trinity church in Kamenicky were written in 1350. The village name was derived from the original name of the river Chrudimka, which was originally called Kamenice.
During late 19th and the beginning 20th century the village was frequently visited by famous painter Antonín Slavíček. He and a lot of other talented artists were coming here inspired by the book (about this area), which was written by Karel Václav Rais.
Nowadays the village people show their loyalty to the local cultural heritage. That’s why people can visit gallery of A. Slavíček and other art exhibitions.

Conservation areas:
Nature sanctuary with its specific fauna and flora – Jeníkov green lands, river Chrudimka, Volák hill, Filip peat land and pond Krejcar.

Sight seeing:
The village is surrounded by many sights, which are on the list of cultural heritage, such as The Holy Trinity Baroque church (originally wooden), the statue of St. John (1723), the statue of St. Florien (1779), The monument of the victims of WW1, historical buildings and farmhouses (no. 97. and 11.). One of the oldest wooden crosses (in the area) is situated in Filipov. The Wayside shrine with the statue of St. Mary is placed on the foot of the Volák hill.

Zdroj: informační léták obce

stránka: 1