fotogalerie fotogalerie fotogalerie
 

Zasílání novinek emailem

Chcete být informování o dění v obci? Přihlašte se k odběru novinek

news webkamera

Karel Václav Rais

Karel Václav RAIS a Kameničky

Karel Václav Rais se narodil 4. ledna 1859 v Bělohradu u Nové Paky na Jičínsku. Jeho rodiče měli malý domek na náměstí a obdělávali svých 8 korců polí. Malý Karel vychodil 3 třídy bělohradské školy a potom jej rodiče dali na rok do "Němec" do Vrchlabí, kde navštěvoval 4. třídu hlavní školy. V roce 1870 se stal Rais žákem reálky v Jičíně. Po absolvování reálky se dal zapsat do učitelského ústavu a v roce 1877 vykonal maturitní zkoušku s prospěchem výborným. Ještě před maturitou byl Rais vyzván, aby si podal žádost o místo učitele v Trhové Kamenici. Na radu svých rodičů a přátel si žádost podal. Po příjezdu do Trhové Kamenice se zapojil do veřejného života a byl výborným učitelem. V Trhové Kamenici na náměstí stojí od roku 1928 památník ze žulových balvanů a s černou deskou s nápisem : "Miláček čtenářů a básník drsné krásy našich hor, Karel Václav Rais, Od roku 1877 - 1882 učil zde naše děti milovat vlast a pravdu a vedl lid k osvětě."

Jemnostpána faráře Kalouse, řídícího Pondělíčka - obec Studenec svého " Západu " - miláčky své - horský lid Českomoravské vysočiny v Kameničkách poznal a zvěčnil spisovatel K. V. Rais. (učitel v Hlinsku l. 1882 - 1889) opis pamětní desky umístěné na ZŠ v Kameničkách

Trhovou Kamenici opustil Rais 9. února 1882, kdy byl v Hlinsku jmenován učitelem na obecné škole. Nastoupil zde po odchodu učitele Čeňka Růžičky, který se stal řídícím učitelem v Kameničkách. Ten se stal předlohou pro učitele Pondělíčka v románu Západ. Karel Václav Rais se v prvním roce svého pobytu v Hlinsku oženil. Jeho choť Marie, rozená Hrozná, byla učitelkou v Trhové Kamenici, kam přišla po smrti Karličky Burešové - první Raisova láska. V roce 1894 začal Rais psát svůj největší pohorský obraz, který se stal jeho nejlepším dílem. V "Západu" zvěčnil muže, který si plnou měrou zasloužil této pocty. Je to učený kněz Josef Pardus, narozený r. 1801 v Přelouči. Roku 1851 byl Pardus ustanoven lokalistou v Kameničkách, kde byl pak od roku 1855 až do své smrti farářem. Tady zemřel 26. července 1892 a je pochován u zdi před vchodem do kostela. Poněkud dále na novém hřbitově odpočívá oblíbený kostelník jemnostpána Parduse František Osmík, který svého faráře přežil o více jak 50 roků. Oba se dožili téměř stejného věku a oba stále žijí jako milé postavičky Raisova Západu. Rais ve svém Západu dokonale vystihl Pardusovo apoštolování v zastrčeném kraji, jeho lásku k vědám, přírodě i lidu, mezi nímž prožil svůj mužný věk i západ svého života. Rais poznal Parduse již jako vetchého starce a vyjádřil se o svém Západu slovy: "Dějem knihy je konec života ustaraného, vetchého kněze, jenž po dlouhá léta obětavě působil na chudé faře v Českomoravských horách. Slunce jeho života je již na samém sklonu, tělo vypovědělo službu, ale světlý stařec všemi kořeny tkví v osadě, jíž všecek se věnoval, v celém tom farním ovzduší. Jen z fary touží být vynesen k věčnému odpočinku, jen z fary, ne z chalupy. K životu na faře se pojí život ve škole, těžký život horského učitele, konajícího věrně své povinnosti a ustaraného o vlastní rodinu. Vedle postav hlavních kupí se i jiní horští lidé, lopotící se na farách, na školách i na tvrdých hroudách drsné "české Sibiře" A je to přece český lid, tvrdý, pevný, sukovitý - je v něm kus národní síly. Ale může zdejší člověk hořet pro národní ideály, když se chuďas od rána do noci dře, nají se jen, že se nají, a je rád, když večer narovná hřbet? Kdo zná dnes život tohoto lidu? Myslím ten pravdivý, denní těžký život! A přece jsou tu dušičky, že by je člověk při drsném povrchu líbal. Západ působil mohutně na své čtenáře. Dokladem nad jiné průkazným je především Mistr Antonín Slavíček, kterého přivedl do Kameniček právě Karel Václav Rais svým Západem. Bylo to od dubna roku 1903, kdy se oba sešli v Praze a kdy Slavíček oznámil Raisovi, že by rád zajel do Kameniček, které mu při četbě Západu učarovaly. (Později píše Slavíček Raisovi v dopise : "Vy, Mistře, mi porozumíte, protože jste mě naučil tento kraj znáti - a Vy jste ho pochopil úplně - mé poznání je dosud v pokusech. Přijměte tento zlomek jen jako skromný vděk za ty veliké chvíle, které mně způsobil Váš Západ.") Ještě dlouho po tom, co se K. V. Rais odstěhoval do Prahy, vrací se v některých svých prózách na Vysočinu. Karel Václav Rais psal krví svého srdce a jeho klidné vypravování, podané krásným a čistým jazykem rodné mluvy vyvolávalo a stále u čtenářů vyvolává mohutný dojem. Dosvědčuje to především sám Mistr Slavíček, člověk neobyčejně citlivý, který to krásně vyjádřil slovy : " Mistře, Vaše knížky mně otevřely oči. Ty naše chudé, chudácké kraje ! Člověku z města jsou výčitkou ! Všechny naše starosti, všechno, co nás tíží, je přece proti jejich životu a dřině luxusem, život náš i skromný - přepychem" ! Raisovo dílo má i dnes velký význam. Rais je stále živý a žádoucí našemu národu a plně zasluhuje naší vděčné a upřímné vzpomínky. K. V. Rais zemřel 8. července 1926 . Další Raisova díla, která vznikla v našem kraji . "Listy z české kroniky" (1880) "První květy" (1881) "Doma" (1883) "České pohádky o Kristu Pánu" (1884) "Obrázky od nás" (1884) "Vzkazy vlastenecké" (1885) "Obrázky veršem" (1886) " Z vlasařských pamětí " (1884) "Školác " "Pro číslo" "Poslední radosti" (1894) "Matka a děti" (1887) " Špačci " (1895) "Pinkavův svátek" "Smrt na samotě"

zpracoval Ing. Petr Culek