fotogalerie fotogalerie fotogalerie
 

Zasílání novinek emailem

Chcete být informování o dění v obci? Přihlašte se k odběru novinek

news

Antonín Slavíček

Antonín Slavíček se narodil 16. května 1870 jako čtvrté dítě Jana Slavíčka, správce vysokých škol technických, a jeho choti Pavlíny, rozené Mildnerové ze Semil. Starší jeho bratr, který záhy zemřel, měl prý značné malířské nadání a působil svým příkladem na svého mladšího bratra. Ten vyrůstal se staršími sestrami. Matka záhy zemřela a otec náhle v roce 1892. Vzpomínka spolužáka Dr. Václava Plačka napovídá umělecké ovzduší, které přálo výtvarným a literárním touhám svého nejmladšího člena. Hned v nižších třídách reálného gymnázia ve Spálené ulici kreslil a maloval. Učitelem mu byl historický malíř Emil J. Lauffer.

Školák Slavíček se účastnil vydávání školního časopisu a troufal si vystoupit se svými kreslířskými pokusy i na veřejnosti. Jeho spolužák K. Mašek o něm říká, že už tenkrát dělal dojem dospělejší a švihácký. Ve studentských kruzích byl již tehdy proslulý jako kreslíř a nedlouho potom měl ve Zlaté Praze kresbu " Pod doškovými střechami ". Jeho strýc, děkan, mu hodně pomáhal a umožnil mu cestu do Mnichova.

Po návratu z Mnichova se přihlásil na malířskou akademii v Praze, kam právě v roce 1887 přišel z Vídně Julius Mařák. Ten mu byl vpravdě otcovským příkladem. Považoval ho za svého nástupce. Mařák přiměl Slavíčka, aby soukromě dostudoval gymnázium. Slavíček se 12. dubna 1895 oženil s Bohumilou Brynychovou, dcerou rolníka z Bylan, pocházející po matce ze Štolmíře.
Doma byl starostlivým a pečlivým otcem tří dětí a oddaným manželem. Byl velkým čtenářem , proto po přečtení Raisova Západu chtěl tu krajinu poznat.
V dubnu 1903 se sešel v Praze s Raisem a žádal ho, aby mu v Kameničkách obstaral ubytování. Rais zprostředkoval Slavíčkovi usídlení v Kameničkách ještě na podzim toho roku. Slavíček, temperamentní a citově založený člověk, píše Karlu Mádlovi o svých prvních dojmech v Kameničkách : " Viděl jsem chudé kraje za Hlinskem. Všechno jaksi zakrslé, v sebe schoulené, chudé, úžasně chudé. A nad tím vším nebe, jako by smiřovalo tu chudobu a tu bídu a chudobu těch tkalců v nepatrných baráčcích. Viděl jsem, jak ti lidé namísto potahů sami orají těžkou kamenitou půdu. Tam jsou dojmy, které člověku stahují srdce ". A pod těmito mohutnými dojmy vytvořil Slavíček v Kameničkách svá nejlepší díla. Bydlel u nás v letech 1903 - 1907, ale i potom často sem nakrátko přijel, i v zimě, a bydlel na faře u P. Selichara, nástupce děkana Parduse.

Za Slavíčkem sem přijížděli jeho známí na návštěvu nebo na pozvání. Byli tu malíři Bohuslav Dvořák, zvaný Baťka, Otakar Nejedlý, Herbert Masaryk, Angelo Zeyer, a jiní - dále rodina profesora Dr. Jaroslava Golla, profesor Emanuel Tilsch s chotí, spisovatelkou Annou Marií Tilschovou. Všichni se scházívali v hospůdce zvané " V malé chýši " s ochotnou hostinskou zvanou " babička Polanských ". Vytvořili tak celou malířskou kolonii v Kameničkách. Později zde byl Rudolf Kremlička v letech 1902 - 1012, Gustav Macoun v letech 1920 - 1933 a od roku 1938 mal. Hradečný. Všichni tito návštěvníci se ubytovávali na faře.

Děkan Selichar vzpomíná na tyto doby takto : " Za mnohých návštěv bývala fara do posledního místečka obydlena. Spával jsem na dvou bednách na slamníku. Jednou jsem spal na schodech u půdy, kde mě ráno probudil vikář Kopecký, který přijel na vizitaci. " Rais Slavíčkovi vyhověl a našel mu domek - výměnkářské stavení na Volákově gruntu č. 11. Tak Slavíček po tři roky u nás se svou rodinou bydlel. Vytvořil zde přes sedmdesát obrazů, které jsou jeho vrcholným dílem.

Zpracoval: Ing. Petr Culek